Každá pohádka má svůj konec. I ta moje řecká podzimní…

Je  čas sbalit kufry, nasoukat je do auta, vrátit klíče,  rozloučit se s příjemnými majiteli hotelu na Lefkádě, zamávat a vyrazit. Ano, vyrazit vstříc novému řeckému dobrodružství, aby se do mého řeckého života mohly zapsat nové vzpomínky.

Přejet nádherný most Rio-Antirio a dojet ke Korintskému průplavu.  Jestlipak víte, že Korintský průplav je v Řecku mezi Korintským a Saronským zálivem v Egejském moři?  Stavěl se v letech 1881-1893.  Délka kanálu je 6346 metrů a je vykopán v úrovni moře, takže tady nepotřebují žádná zdymadla. Je hluboký 8 metrů  a šířka se pohybuje od 21,3  do 24,6 metrů.   Když máte štěstí a kanálem zrovna projíždí nějaká loď, nevěřili byste, že se díváte do hloubky 90 metrů.  Lodě zde jezdí jen v jednom směru  a vzhledem k omezené šířce lodí (17,6 metru) a častým sesuvům půdy je zde provoz pro velké nákladní lodě takřka nemožný. Což je škoda, protože by lodím ušetřil asi 700 kilometrů kolem Peloponésu.

Pokochat se a šup, šup, jede se dál! Vstříc dalšímu splněnému snu!

Když jsme my všichni tři z řeckého ostrova v Čechách před časem  připravovali manuál, jak se dostat autem do Řecka a na Krétu, moc jsem si přála zažít cestu lodí. A než jsem se nadála, bylo to tady.

Ano, sny se plní a tak tentokráte na Krétu neletím letadlem, ale popluju lodí.

Svištíme tedy po dálnici do Pirea, kde večer odjíždí loď Festos Palace patřící společnosti MINOAN LINES a Grimaldi Group company.  

Když jsem toho několikapatrového obříka v přístavu uviděla, měla jsem smíšené pocity.  Nevěděla jsem, co si prohlížet dříve. Jestli loď, se kterou popluju nebo jiné obrovské lodě, chystající se do všech možných koutů Řecka i jinam.  Ale pocity nepocity, šup pro lístky.  Pokud nemáte lístky zakoupené online, nevadí, prostě si stoupnete do fronty u kiosku a lístky si zakoupíte.  Jednoduše řečeno, ale tak jednoduché to zase není, protože chcete-li něco speciálního  (např. kajutu, kam mohou i  psi) tak si musíte dát práci a zabukovat si ji včas.  Ale to není můj případ, takže vítězoslavně mávám lístkem a těším se….

Cvak, cvak, ještě pár fotek a auto se řadí do fronty před lodí a čeká na povolení vjezdu do útrob lodi. No, jinak bych to asi nenazvala. Měla jsem pocit, jako když lodi vjíždíte do břicha.  Uvnitř mě čekal hluk, chaos a blázinec. Ale tohle vše tady usměrňují zaměstnanci lodě, kteří auta navigují, kam se mají postavit. S taškou připravenou na  lodní přenocování se suneme mezi auty a kamiony a snažíme se dostat do vnitřního prostoru a ke kajutám.

A pak  už se můžu jen kochat.

• Praktickým vybavením kajuty, která má i pidikoupelnu, ale sprchu si tady v klidu dáte
• Rozměrností lodi – má totiž asi  8 pater
• Elegantním vybavením lodi, obchody, restauracemi, bary
• Bazénem, skalkou ve vitríně,  i diskotéku tady najdete
• Procházkou na horní palubě, kde se můžete dívat, jak se světla přístavu vzdalují a pohlcuje vás černočerná tma
• Trochu strašidelným pohledem přes palubu, kde se v hloubce zjevuje pěna rozvrkočených mořských vln

Když loď vyrazila, v podstatě jsem si toho ani nevšimla. Přístavní světla byla menší a menší až zmizela úplně. Kolem jen tma, z komínu lodi jde kouř a tam někde dole jsem tušila moře. Takže raději nějaký ten panák Raki v lodním baru na oslavu nového zážitku a pak do hajan.  Loď si bude razit cestu na Krétu celou noc a  brzy ráno  nás vyplivne  v přístavu v Heraklionu.

A tak za ranního kuropění podstupujeme stejnou proceduru jen v opačném pořadí. Sbalit si svých pět švestek, opustit kajutu, prokličkovat mezi auty v garáži a být u toho svého přesně na čas. Na to se tady dbá! Když to totiž nedodržíte, zablokujete výjezd ostatním a vznikne chaos.

Vzhledem k tomu, že jsme vyfasovali parkování na posledním místě na zvednuté rampě,  cesta ven je doprovázená značným dobrodružstvím.  No to víte, ženská… zvědavost mi nedá, tak se prostě dozadu musím dívat, ale občas je mi z toho nanic. Couvačka sice probíhá za kontroly personálu garáže, nicméně rampa klesá trochu pomaleji než my se blížíme k jejímu konci.  Zkrátím to – raději jsem se otočila, protože představa kotrmelce z rampy, která ještě nedocvakla  na palubu, mi nedělá dobře.

ALE …. klaplo to a za šedivého rána, kdy krétský den se teprve líně probouzí k životu, vyrážíme, abysme si ostrov užili co nejvíce.

Máme zde už svá oblíbená místa, ale i nějaká novinka se našla. A to  Údolí mrtvých.

Jde o soutěsku na východním pobřeží Kréty. Není tak atraktivní, zajímavá a ani náročná jako soutěska Samaria a projít jí trvá dvě  až čtyři hodiny. Dostanete se do ní ve vesnici Zakros, popřípadě můžete nastoupit trasu zhruba v polovině soutěsky a  to ze silnice mezi Zakros a Kató Zakros.  Kaňon je dlouhý asi osm kilometrů. Ve skalních stěnách jsou jeskyně, které v minójské době sloužily jako pohřebiště.  Proto Soutěska nebo Údolí mrtvých.

Tenhle kousek Kréty je spíše pro ty z nás, kdo se necháme omámit kouzlem okamžiku v tichu a pustině. Fascinující pohled do velké hlubiny, majestátní nádhera  skal, mezi nimi svištící vítr a vracející se ozvěna. Sem tam zvonce koz či ovcí dávají tušit, že tu nejste úplně sami.  A pak vás magické ticho přiková na jedno místo a vy nevíte, jestli se naklánět přes okraj do propasti a zabojovat se strachem a závratí nebo obdivovat  skály s již zmiňovanými jeskyněmi  pro pohřbívání mrtvých.  Samozřejmě se neubráníte myšlence, jak tam asi ty zemřelé dostávali? Ale to už se asi nikdy nedozvíme…

Po tomhle duchovním zážitku je také nutné nakrmit i žaludek. A tak se vydáváme do vesnice, kde si v pobřežní taverně s fantastickým výhledem na blankytně modré moře dopřejeme něco z úžasné krétské kuchyně.

Ostrov jsem opustila klasicky letadlem, protože cesta lodí je nádherný zážitek, ale je k tomu zapotřebí trochu více času.

Moje řecké září se přehouplo do října a život se vrátil do zajetých českých kolejí.

ALE CO JE VELMI DŮLEŽITÉ KROMĚ NOVÝCH ZÁŽITKŮ, KTERÉ JEN POSÍLÍ MOJI ŘECKOU ÚCHYLKU?

• že potkáte-li se se správnými  lidmi, kteří jedou na stejné vlně jako vy,  začnou se dít věci
• že je dobré mít sny a také věřit v jejich splnění a nenechat se zviklat nikým a ničím
• že ty sny se někdy mohou plnit poněkud jinak než jsme očekávali, což nemusí být na škodu
• že je dobré být otevřený i jiným variantám než jaké jsme si připravili ve své hlavě
• že je fajn projevit vděčnost za to všechno

A to já tedy vděčná jsem!  🙂

Odjela jsem do Řecka několikrát.  Plnými doušky vdechovala vůni moře, ochutnávala řecké dobroty a setkávala se s milými lidmi. Viděla jsem místa, která jsem již dlouho chtěla navštívit. Okusila jsem tak trochu jinou cestu na ostrov než na palubě letadla. A v řeckém deníku přibyly nové zážitky.

A to není málo!

Závěrem tohoto článku je třeba ještě poděkovat všem, kteří se mnou řecké září sdíleli a vnesli do mého českého života novou řeckou vášeň  😉

Všem z řeckého ostrova v Čechách  děkuji za společný čas, veselé chvilky, úžasné zážitky a za nápad, jak splnit má přání  🙂

Děkuji!

Ευχαριστώ!