Můj nový kolega Čenda

Za svůj profesní život potkáme mnoho lidí, z nichž někteří nám zůstanou doživotně.  Z kolegů se stanou přátelé.  A ti ostatní nám jen tak profrčí životem, prostě jsme jen sdíleli společnou kancelář. Ale co když máte kolegu ze zvířecí říše? Já už vím, jaké to je.

Zdalipak má také řeckou úchylku jako já?

A tak tady máme něco z  deníku mého psího kolegy

  Ahoj! Jmenuji se Čenda, jsem krátkosrstý jezevčík a pracuji se svými páníčky  v řeckém obchodě,    který   se jmenuje nějak olivově. Každé ráno s nimi běhám do práce, ale musím štěknout, že jsou na mě moc hodní, vezmou to se mnou přes park, abych z té cesty do práce měl ranní zdravotní procházku. I když si o tom každodenním pracovním tempu myslím své. To neznamená, že když mám čtyři nožky, že si je musím uběhat. Ještě štěstí, že když dorazím do práce, kouknu, zda je všechno v pořádku, nahodíme veškerou potřebnou techniku, abychom byli online a mohu si jít trochu odpočinout.

Mám v kanceláři své manažérské křeslo. Prostorné, velké.  Pěkně se tam skulím a pozoruji ty tři, jak se tam snaží. Jó, to jsem vlastně úplně zapomněl. Od jara je tam s námi taky paní, která je dost ulítlá na Řecko, skoro jako my. Docela k nám zapadla, dokonce mi i občas hodí po místnosti osla, to je moje oblíbená hračka. I když se mi zdá, že poslední dobou můj zájem o osla trochu opadá. No, taky už  nejsem žádný štěně, abych tam pořád lítal za oslem!

Kromě křesla mám ještě jednu kancelář, kde mám i deku. To si potom, když si se mnou nikdo nechce  hrát, všichni mlátěj do těch svých počítačů a okřikujou mě, ať dám pokoj, zalezu pod tu deku a nemluvím s nima. Někdy i zdřímnu,  co kdyby pak najednou byla zábava, tak ať jsem odpočatý.

Dvakrát do roka nastane v kanceláři radostné hýkání, smích, můj páníček stráví celý den nějakou divnou činností u té své černé věci, které říká počítač.  Občas kroutí hlavou, že už nemaj tu kajutu, kde můžu bydlet i já. Nechápu, já se přeci vejdu všude!  A potom kupuje nějaké lístky, některé jsou na loď, některé jsou na letadlo. A všichni jsou tam tak nějak natěšení. Ale já už se v tom docela vyznám, takže vím, o co kráčí. Všechno tohle hemžení totiž znamená, že se pojede na ten ostrov, na který si my tady jen hrajeme.

Objednají mi veliký pytel mých oblíbených dobrůtek, abych tam na tom ostrově nestrádal. Když je mi zima a nořím se pod deku, uklidňují mě, že už za chvíli se ohřeju. No tak jenom aby!   Divně  odpočítávají  za kolik už to bude. A těsně před cestou mi naproti ve spřáteleném butiku zakoupí nějakou novou hračku na cestu. Jedeme tam totiž dost dlouho. Nejdříve autem, pak i s autem naskočíme na loď, pak z ní zase vyskočíme a suneme se dál, abychom zase naskočili na jinou loď.

A jednoho krásného rána jsme tam! Ostrov, všude kolem voda, ale krásná voda, akorát že na mě je to nějak moc slaný. A taky se to nějak divně pohybuje. Nejdříve se to příblíží a pak to zase uteče. Nechápu, tak ať si ta voda  nejdříve rozmyslí, jestli chce příjít nebo odejít.  Oni tomu říkají moře a zbožňují to. Já už jsem tam párkrát byl, takže už se vyznám v krétské tlačenici. Je fakt, že  první dny mám trochu problém  s přechodem na  jejich jazyk. Štěkají tam jinak, prý řecky. Ale zase mají některá zajímavá písmenka, mně se například moc líbí písmenko „psí“. Tohle se během pár dnů upraví a do týdne to zvládám bravurně a plynně od alfy až po omegu.

Na tomhle řeckém ostrově si mí psí kámoši  volně běhaj po ulici, nechápu, proč mě pořád hlídají a kontrolujou.  Nemůžu se tam pak úplně naplno integrovat mezi  krétskou psí komunitu a řádně si s nima zaštěkat. Rád bych s nima probral, jak jde psí život na Krétě, no ale jsem pořád pod dozorem.

A tak jezdím po výletech, páníčkové shání, co by ještě nového a zajímavého přivezli s sebou na ten náš ostrov, na který si jenom hrajeme. Ale jsou i dny, kdy jenom odpočívají, kochají se pohledem na tu zmatenou vodu, která neustále přichází a odchází,  a vypadají neskutečně spokojeně.

Tak uvidím, jak to bude na podzim, možná, že už budu moci taky trochu sám ven, přece jen už jsem trochu větší. I když na týden tam s námi bude naše nová kolegyně, tak to na mě budou už tři. Ta mě asi taky bude hlídat.  Ach jo, mám já to ale psí život!