Tato linka se již delší dobu pohybuje na pravidelné trase mezi Českou republikou a Řeckem. Ano, tím Řeckem, které tolik zlobí , nechce šetřit, vracet dluhy a je jak uminuté dítě na písečku, když mu někdo rozbije bábovičku. A pořád dokola křičí: „a ne, a ne, a ne!“
A tohle zlobivé dítě já zbožňuji už asi čtvrtstoletí. Tu krásnou zemi s úžasným mořem, fantastickými lidmi, kteří to posledních pár let opravdu nemají jednoduché a přesto si dokáží užívat život jako málokdo… zemi s úžasnou kuchyní, které, když jednou podlehnete, těžko se vám zapomíná. Nekonečné slunečné dny, které se tak nevinně překlápí do večerů a dlouhých nocí, končících až nad ránem…
A tak jsem si za to čtvrtstoletí vytvořila návyk, kterému již zcela otevřeně říkám „řecká úchylka“.
Uvidíte sami………. A nemusíte se ani připoutat, tak divoký let to nebude.