Dej si na to Okenu aneb Moje tlustá řecká svatba 2

Tak co, poznáváte je?

Myslím, že my všichni, kdo máme Řecko tak nějak pod kůží, máme za sebou „jedničku“. Do kin přišla „dvojka“ a jako velký milovník všeho řeckého jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít.

Takže jak? Je dvojka slabší jako to u pokračovacích filmů bývá, nebo je to další vydatná exkurze do života Řeků.

Nechci zacházet do detailů, ať si každý film užije stejně jako jsem si ho užila já. Jen lehký nástřel: všichni trochu zestárli. Toula pro svoji roli matky teenagerky Paris zapomíná na svoji roli manželky. Naštěstí má tetu Voulu, která jí to dost důrazně připomene. Otec Portokalos nemůže své dceři stále zapomenout, že si vzala cizince. Doufá tedy, že snad alespoň vnučka bude rozumnější. Bohužel na něj praskne určitá skutečnost, která rodině dost zamotá hlavu. Také jsou v rodině noví, malí Řekové, kteří po svém dědečkovi zdědili poněkud prapodivnou schopnost, určit u každého slova jeho řecký původ.

Teta Voula ví!!

Byla jsem zvědavá, zda si Okena poradí i s neduhy, které přicházejí se seniorským věkem.  Věřte tomu nebo ne ……dokáže!

Celý film je protkaný pověstnou řeckou soudržností v rodině, což může být někdy dost na nervy. Mladinká Paris je z toho opravdu dost nešťastná neb její početné příbuzenstvo ji doprovází opravdu, ale opravdu všude. Na druhou stranu jsem si uvědomila, jak to musí být osvobozující, když se objeví komplikace a člověk na jejich řešení není sám. Možná budete překvapeni, jak se do života této rodinky zapojili poněkud suchopární Ianovi rodiče.

K Portokalosovým také přišly moderní technologie. Tablety, chytré telefony, nakonec hlava rodiny zvládla i počítač. Dokonce si s tabletem hraje i prababička – mamajaja, která se v závěru filmu pěkně „vyloupla“.

A jak je to nakonec s Alexandrem Velikým a Portokalosovými? A co že to vlastně na ně prasklo? Neprozradím, jděte se podívat sami!

Takže za mě je to jednička s hvězdičkou! Nasmála jsem se tak, jako už dlouho ne. Nechybí ani dojemné scény, když z Řecka dorazí bratr otce Kostase, Panos. Je to lehká, úsměvná oddychovka s přidanou hodnotou pro nás, kdo trpíme řeckou úchylkou. Další nastevřené okno do řeckých duší a jejich pohledu na život. Který není někdy jednoduchý, ale máte-li za zády armádu akčních příbuzných, dá se zvládnout takřka vše.