Je fajn mít zaměstnání, které rezonuje s vaší vášní, aneb jak se ocitnout na řeckém ostrově i tady v Čechách

Na počátku roku mi opravdu nebylo moc do řeči. Všichni máme za sebou dny, kdy bychom se nejradši neviděli. A tak jsem se musela srovnávat nejen se ztrátou blízkého člověka, ale také se skutečností, že musím nějak řešit i svoji práci. Z mnoha důvodů to co bylo, již dál nebylo možné.

Že je v Plzni řecký obchod, který má v logu, že je řeckým ostrovem, jsem věděla delší dobu. Také jsem chtěla do svého života více Řecka, moře, řeckých podnětů, prostě více toho, co by bylo v souladu s mojí vášní. A tak jsem sebrala veškerou odvahu a prostě jsem tam napsala. Něco v tom smyslu, že moje srdce také tepe řeckým rytmem a zda-li by mě nepotřebovali. Asi to znáte také, dlouho se u toho ošíváte, trochu vám to nesedí, ale nakonec si řeknete, že anonymita mailu neprozradí vaše rozpaky a stres, a že kdo nic nezkusí, nic neztratí …. A co nejhoršího se může stát? Že mi nikdo neodpoví. No a co!! Z toho se přeci nezblázním.

Dlouho se nic nedělo a já už zvažovala další pracovní nabídku. Z mého pohledu tzv. „rozumné zaměstnání“, tj. stůl v kanceláři, který zajistí platbu složenek, ale jinak žádný drajv a jiskra. Vášeň nebo úchylku nebudu ani zmiňovat. A co si budeme vyprávět, nejlepší lékař na smutek je práce a práce, která vám nedovolí spustit bolestné vzpomínky. A v ten okamžik posel z ostrova vyslal zprávu, abychom se sešli a popovídali si.

A pak už to šlo velmi rychle. Moje předchůdkyně odcházela a tak se na ostrově uvolnilo místo. A můj život nabral řecký švih. A to takový, že nestačím valit oči, ale jsem za to neskutečně ráda.

Na tomto řeckém ostrově, který se nachází uprostřed Plzně, se moje řecká vášeň doslova tetelí blahem. Krétské zboží kam se podíváš, vášniví milovníci Řecka, kteří si sem zvykli chodit nakupovat v mezidobí mezi svými výlety do svých oblíbených řeckých destinací. A to vše rámují řecké rytmy z Rádia Knóssos. Tento ostrov vznikl z okouzlení dvou obdivovatelů touto úžasnou zemí a ke stejné lásce je veden i jejich asistent Čenda, jezevčík, který s nimi pochopitelně každý den běhá na svých krátkých nožkách do práce a pečlivě sleduje, jak to v krámku frčí. Ale také jezdí na ten pravý, řecký ostrov, aby to tam okoukl a objednal nové zboží.

A tak se ptám.

Byla to náhoda, shoda okolností? Prý náhody neexistují. A moje intuice zrovna nejásala blahem nad stolem v kanceláři, ale naopak mi napovídala, že by to mělo být konečně nějak jinak. Stačilo neposlat ten email, protože bych mohla podlehnout pocitu, že je to fakt dost blbý se takhle ptát. Nebo mi Universum splnilo sen o práci, která bude s Řeckem, o Řecku, o řečtině a tak trochu řecká?

Kdo ví?

Rozhodně z toho vyplývá pár drobností:

Že když máme sen, máme za ním jít i když všichni okolo nás tak nějak divně krčí rameny a tváří se, že nás moc nechápou.

Že je dobré překonat ostych a „drze“ se zeptat.

Že i když už vám není dvacet ani třicet, nikdy není pozdě začít dělat něco úplného jiného než na co jste vy i vaše okolí zvyklí.

Že i když to, co obdivujete, momentálně zrovna není moc v kurzu, neznamená to, že někde okolo vás nejsou lidé, kteří sdílejí stejnou vášeň jako vy. A když trochu vykročíte ze své komfortní zóny, potkáte se s nimi. A věřte, jsou to úžasná setkání.

Že vás život někdy překvapí a nastrčí vám to, co jste hledali dlouho a daleko, přímo pod nos a najdete to za prvním rohem.

Že všechno zlé je pro něco dobré, přestože nám to někdy v první chvíli nedochází, věřte, že nastane okamžik, kdy řekneme:“ Aha, tak proto …..“

Že je dobré poslechnout intuici a naopak vypnout toho „našeptávače“ rozum. Vaše srdce ví nejlépe, kam mají vaše kroky vést.