Můj krétský deník – část první

Den 1. – sobota

Po půl roce je to  zase tady. Letím….  Nesnáším ranní odlety, tedy odlety nad ránem, tj. ve 3 nebo 4 hodiny. S časovým přestihem, se kterým na letišti musíte být, je to na nic. Nevíte, zda máte jít spát nebo raději ne a rovnou vyrazit. Tak takhle to tentokráte nebude. Letadlo zamíří do Heraklionu ve 12:00, takže přesun na letiště může probíhat v normální ranní dobu a s určitou kulturou. Vyrážím do Plzně, kde nabírám další účastníky zájezdu a míříme na „Havlíčka“ (letiště Václava Havla v Praze).

Miluji atmosféru letišť. Obdiv k tomu, aby všichni nasedli do těch správných strojů, aby se stroje odlepily od země pokud možno na čas, byly poslány tím správným směrem, no je toho dost, co obdivuji. A vždycky je tu očekávání, radost, že se něco bude dít, někam se vydáváme…

Letadlo se vzneslo a zamířilo tím správným směrem, tedy na řecký ostrov Krétu. Necelé 3 hodinky a drc – jsme na místě. Na letišti Nikose Kazantsakise sedla najednou asi 2 nebo 3 letadla a tak čekáme na zavazadla. Přichází nám uvítací SMS ve znění, že na Krétě je 32 stupňů a slunečno, nechť se tedy po vyzvednutí zavazadel převlékneme ze zimního do plavek. A tak po chvíli vyrážíme halou vstříc krétskému slunci. Samozřejmě nepřevlečení 🙂

 Jsme přibrzděni NAŠÍM DELEGÁTEM:

Proč vám asi tak dáváme ty pokyny, když je turisti nedodržují! Proč jste se nepřevlíkli? 🙂

Mí kolegové  z řeckého ostrova v Plzni totiž vyrazili s lehkým časovým předstihem a vzali to trochu po souši, pak lodí, zase trochu po souši až se v Pireu nalodili na další loď, která je právě v sobotu brzy ráno vyplyvla v Heraklionu. A nelenili a připravili nám uvítací ceremonial – jsou rozdány dopisy s pokyny a cestovní mapa ostrova. My jsme  totiž v triaelia všichni dost veselé kopy a když jde o taškařici, nic nám není cizí. Ostatní účastníci zájezdu velmi rychle nasedli na naši veselou vlnu a rychle se přizpůsobili. S humorem vzali i welcome drink pro mě – velkou láhev Retsiny, protože tu já prostě miluji. S drobnými přestávkami, kdy se všichni účastníci zájezdu kochají úžasnými panoramaty, vyrážíme směr Kavros.

Tam totiž budeme bydlet. Nejdříve však musíme do taverny Gregoris za kamarádkou Pavlou, jejíž kamarádka Martina nám tu hezkou vilku v Drámii pronajme. A my se tam s ní setkáme. Pěkná česká jména, že?? Ano, jsou to obě Češky, jedna již několik let provdaná za Kréťana a ta druhá si jednoho právě teď v létě vezme.

Když se dostatečně provzdycháme úžasem nad naším budoucím bydlením, vracíme se do taverny, ze které se stává taková naše „základna“. S Pavlou se vidíme po půl roce, ona totiž na Krétě žije a taverna je jejich rodinná, takže vše je třeba náležitě oslavit.

První ostrovní den je završen dobrotou zvanou saganaki, nechybí tzatziki a samozřejmě …. Retsina. A pak už jen únava a myšlenka, že až padnu do postele, usnu jak dudek. Omyl je pravdou. Zážitky, přesun, let, radost, že jsem tam, kam jsem se těšila, že moje řecká úchylka zase zvítězila, mi nedají usnout.

A tak teda přemýšlím, co se bude dít v neděli …..

Den 2. – neděle

Když otevřu oko, vidím v dáli z postele moře. No není to krásné probuzení?? Dům je ještě tichý, všichni užívají klid nedělního rána.

Po návštěvě místního pekařství si dopřejeme snídani: jak jinak bugatsa s úžasným krémem a pity na různý způsob.

V plánu je koupačka, protože na moře jsme všichni natěšení moc. Takže stačí jen zabalit vše potřebné na pláž a vyrazit směr mořské vlny. A pak už jen užívat slunce a moře. Někdo jen tak poflakováním na lehátku, někdo procházkou po pláži, někdo třeba povinnou rehabilitací jako například můj kolega Čenda. Ten to nedělá dobrovolně, ale s velkou nechutí a je poté dostatečně uražený, ale to se nedá nic dělat!

Víkend uplynul ani nevím jak. Byl završen v taverně Gregoris gyrosem a samozřejmě …Retsinou 😉

Můžeme se tedy s radostí a očekáváním vrhnout do nového týdne.

Co se bude dít?? To se dozvíte v pokračování krétského deníku… 😉