Další sen ze seznamu mohu odškrtnout jako splněný

Když se řekne Santorini – co všechno se člověku vybaví?? Kouzelné domečky na kopci, kýč, romantika, mystično a historie, závan luxusu, lidský babylon, přecpané uličky, fronty na úžasnou fotku zapadajícího slunce, široširá mořská pláň, na kterou shlížíte z vrcholu skály, spořádaně proudící davy turistů, taverny s výhledem, který tají dech … a podruhé se vám zatají, když se podíváte, jak velký průvan tahle nádhera udělala ve vaší peněžence.

Ale protože zážitky jsou jediná komodita, kterou nám nikdo, ale opravdu nikdo nemůže z našich srdcí vzít, není důvod toho průvanu litovat! Všechno výše zmiňované je pravda! Santorini totiž stojí za to!

Ale podívejme se teď na ten můj čerstvý zážitek trochu podrobněji. 😉

V poslední části svého krétského deníku jsem se zmiňovala, že výlet na Santorini jsem měla na seznamu už  hodně dlouho, několik let. Na jaře se to už málem podařilo!  Bohužel nakonec kvůli stávkujícím Řekům byl můj pokus o vstup do romantiky ukončen v přístavu v Heraklionu.  No chvilka lítosti proběhla, ale nakonec jsem si řekla, že se  nenechám otrávit. Asi to tak mělo být a já věřím na svoji intuici, která říkala, že pokud mám tento ostrov někdy spatřit, určitě se to stane!  Řecká úchylka, tak zní moje diagnóza, a  je prý nevyléčitelná, takže jsem byla  přesvědčená, že se opravdu ještě naskytne příležitost.

A co myslíte?? NASKYTLA!  A řekla bych, že v mnohem lepším pojetí.

„Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ Paulo Coelho

A pod to se podepíšu!

A tak  jsem se takhle koncem září jednoho sobotního rána ocitla na rychlolodi, která mířila směr Santorini a pak ještě dál na jiné ostrovy. Takové řecké meziostrovní MHDéčko 🙂

Po zhruba 2 hodinách plavby se v mlze objevuje náš cíl – THÉRA.

Když se člověk vymotá z lodi a uvelebí se v autobusu, čeká ho stoupání celkem krkolomnými serpentýnami,  aby se na vrcholku pokochal pohledem dolů do přístavu a na odjíždějící loď.

A co se vám vůbec vybaví, když se řekne Santorini? Že ostrov? Tak, jak jsem si to mylně myslela i já? Vždyť to takhle mám napsané i výše v textu. Ale omyl, vážení, velký omyl! Santorini je souostroví 5 ostrovů a v budoucnu možná i 6, protože jeden ostrůvek v sousedství se pomalu vynořuje, asi aby se juknul,  jak se jeho kámoši nad hladinou mají. 🙂 Jinak Santorini  patří do  souostroví Kyklády.

Největší ostrov, který jako podkova obepíná sever, východ a jih souostroví, je THÉRA.  Jeho protějšek je na severozápadě ostrov THIRASIA a na severozápadě obvod uzavírá ostrůvek ASPRONISI. A mezi nimi uprostřed leží dvojice ostrovů NEA KAIMENI a PALEA KAIMENI.

Tak vidíte, je jich pět. 😉

Současné souostroví je zbytkem sopečného ostrova jehož střed byl rozmetán mohutným výbuchem. K erupci došlo někdy na přelomu 17. a 16. století před naším letopočtem. Vyvolala mohutné tsunami a změnu klimatu a v souvislosti s tím se hovoří o pádu mínojské civilizace.

Síla výbuchu je odhadována na 2400 megatun TNT.  Pro srovnání – hirošimská bomba explodovala se silou 15 kilotun TNT, takže u Théry to bylo asi 160 000 hirošimských  bomb.

Cestou po ostrově se můžete kochat úžasnými výhledy na širé moře, lze obdivovat pobřeží s černým pískem, v dáli zahlédnete poměrně krátkou přistávací dráhu místního letiště. Mimochodem – dráha je tak krátká, že piloti musí absolvovat  pro přistání zde speciální výcvik.

Na srázech pod silnicí vidíte mohutné opuncie, jejichž plody právě koncem léta dozrávají a budou následně zpracovány do džemů a jiných pochoutek. Nově na Santorinách začali vyrábět opunciový likér. Já sama si na likéry moc nepotrpím, ale musím uznat, že mi chutnal.

Daří se zde také pistáciím. Lze všeobecně říci, že kdo jednou ochutnal řecké pistácie už se opravdu nechce vracet k oříškům  z jiné produkce.

Pokud jste někdy viděli fotky a obrázky v katalozích, kde skála s čepicí bílých domků působí jako by byla lehce pocukrovaná, luxusní domky se soukromými bazény nabízí pohádkové ubytování. Taverny na terasách, které jakoby  nedočkavě vybíhaly nad mořkou hladinu, která se zrcadlí někde hluboko pod nimi a nad řeckými pochoutkami zde sedí turisté ze všech koutů světa a neví, co obdivat dřív, zda jídlo nebo výhledy, vězte, že tohle všechno je autentické, nic nebylo přikrášleno ve fotoshopu, ale tak to tam opravdu je!

V úzké uličce s bílými domky se střetávají lidé různých národností, všichni stejně okouzleni místem, energií a všem běží hlavou otázka: „Je tohle opravdu možné? Nezdá se mi to?“ Pak si sami odpoví: „Ne, nezdá!“

Já osobně mohu být ráda, že na jaře byla stávka, protože jsem cestu na Santorini absolvovala s naší kamarádkou Danielou, která na Krétě žije a dlouhou dobu Santorini průvodcovala a opět se k tomu letos vrátila.  Tady se opět prokázalo, že „vše zlé je k něčemu dobré“.

Splnil se mi tím obrovský sen a nelituji, že to trvalo tak dlouho a k naplnění snu jsem šla trochu klopotně. Věci se prostě dějí ve správný okamžik.

Projít se po vulkánu, nahlédnout za plot soukromým  rezidencím, dát si místní gyros,v úzkých uličkách obdivovat mistrovské umění místních zlatníků,  santorinskou keramiku, zasnít se u nádherného domku (byla by to ale bomba tady bydlet) a zírat z velké výšky na nekonečnou mořskou hladinu – tahle meganálož romantiky  obohatila moji mysl o velké WAW!!

Říkám si, jak tento citový výjev nějak vtipně zakončit, ale  patrně jsem se na slovech výše již maximálně vyčerpala a řeknu tedy jen: „Jeďte tam!“ Stojí to opravdu za to!!  Mobil se rozbije, svetr vyjde z módy, na lodičkách zlomíme podpatek. Ale úžasný zážitek, tak ten nám zůstane v hlavě a v srdci už napořád. Ten nepodléhá módním trendům a zahřeje ve chvílích, kdy nám není zrovna do zpěvu.

Až šedivé dny zimních měsíců zaútočí na moji dobrou náladu, vezmu klíč a odemknu pomyslný  šuplík s názvem  SANTORINI 2017. 

To bude pro nastávající zimu moje nejlepší antidepresivum.

Nikdy nepřestávejte snít. Nenechte se zaskočit tím, že sen je příliš odvážný, z vašeho pohledu nereálný nebo snad dokonce bláznivý ?! Že vaše okolí divně kouká, kroutí hlavou… Někdy to trvá strašně dlouho. Někdy už přestaneme věřit, že se to opravdu stane. Ale není to tak! SNY SE PROSTĚ PLNÍ, JEN SI MUSÍME DOVOLIT TOMU UVĚŘIT!! A podívejte se na mě, mně už se splnily ty sny dva! Jen proto, že jsem prostě věřila, že to jednou klapne…

Můj „skorořecký“ život se nakonec odehrál tak, že bych to nikdy nevymyslela, nenaplánovala. A tak jsem živý důkaz toho, že když něco chceme a trochu pro to uděláme, nakonec to klapne.  A na své Santorini jsem čekala mnoho let,  ale to čekání se vyplatilo!

Prý se říká, kdo neviděl Santorini, jako by nebyl v Řecku.  Nevím?  Možná na tom něco bude. Ale mně to moje milované Řecko posunulo někam dál na vyšší level, v srdci zanechalo hřejivý pocit, že jsem tam mohla být a Vesmíru děkuji za to, že mi to umožnil.

Jsem za to vděčná!