Jak to mám teď já? Čekám…

Záleží na tom, zda to čekání bereme se značnou nervozitou, neklidem, nervně. Hystericky hledáme všechny možné informace, panikaříme při každým zprávách, sledujeme počty všeho možného i nemožného, žaludek máme sevřený z toho, co teda vlastně bude….

Protože to prostě nikdo neví!

Tohle měl být původně jen e-mail všem mým fanouškům, taková online podpora, ale když jsem začala psát, nějak se to zvrtlo. Bylo to moc dlouhé, a tak jsem se rozhodla udělat klasický příspěvek na blog.

Naše životy se v posledních dnech otočily naruby, nikdo z nás neví, co bude za týden, za měsíc, půl roku. A možná právě ta nejistota nás tíží mnohem víc, než kdybychom věděli, že je tady na čtvrt roku problém a pak pěkně šupky k původnímu stylu života. 

Ale toť otázka – má se život vracet do původního stavu tak, jak byl před virem?  Nedávno byla jedné dámě na Instagramu položena otázka, kdy si asi tak myslí, že by se mohl život vrátit do původních kolejí? A ona odpověděla, že doufá, že už nikdy….

Já osobně se domnívám, že nám tímto bylo dáno upozornění, že takhle už to dál nejde! Že pokud se nad svými činy a konáním nezamyslíme, sešle nám ta příroda něco mnohem horšího. Ano, narážím na náš vztah k přírodě, k sobě samým, k hamounění, hromadění majetku, závisti, nefungujícím vztahům…. Každý si tam můžeme dosadit to, co nás v posledních měsících, letech iritovalo nejvíc. A je teď opravdu jen na nás, jak se k dané věci postavíme! 

I já se samozřejmě v posledních dnech necítím úplně božsky. Střídá se u mě klid se smutkem, vztekem, pokorou, rebelstvím. Některá opatření a nařízení se mi zdají poměrně postavená na hlavu a poněkud špatně nesu, když se musím podřizovat určitým ujetým nařízením.

Již několikrát mě navštívila panika. Největší je ta z uzavřených hranic. Velkou část svého života jsem prožila v totáči, takže nesvoboda a ostnatý drát na hranicích ve mně vyvolává nevolnost, bolest žaludku a vztek.

Mnoho věcí děláme zcela automaticky. A až nyní, když to není možné, nám to dochází. Ostatně ve svém předchozím článku se zmiňuji právě o tom, jak automaticky jsem ke všemu přistupovala. A teď vlastně koukám. Například prdlá žárovka do lampy.  Řeknu si, zítra ji někde koupím, ale až pak mi dojde, že vlastně ani nevím kde….

Ale víte co? Na všechny tyhle stavy existuje lék. Podělím se s vámi o to, co v posledních dnech pomáhá mně: 

• Nesleduji zprávy v televizi, v rádiu, na internetu se snažím pečlivě filtrovat, co stojí za moji pozornost, čemu dám šanci. To samé na sítích. Snažím se eliminovat ze svého života děsiče v jakékoliv formě. Pokud namítnete, že přece musí být člověk informován – ano, důležité informace, kdy máte jít na nákup pokud vám bylo přes šedesát, se k vám stejně dostanou. Takže žádné strachy!
• Medituji. Jsem naučená už z doby „předvirové“ 🙂 že pravidelně medituji. Ráno 10 minut, když se vrátím z práce, tak také chvilku pokud to jde a určitě večer přes spaním. To je ideální doba, protože to poslední, co váš mozek zaznamenává před usnutím, to se pěkně ukládá. Takže pokud se v posteli zaobíráte tím, že vás sousedka zase pěkně nas…. tak hádejte, s jakou náladou se ráno probudíte? No s blbou, přece 🙂 Každý si musí vyzkoušet svoji cestu co se týká meditací. Zda klasické zklidnění mysli jen tak nebo řízenou meditaci, kdy vás někdo vede a nebo s nějakou příjemnou, uvolňující hudbou. Já osobně moc nedokážu meditovat jen v tom absolutním tichu, takže buď s hudbou, která mě oslovuje a velmi ráda mám mantry.
• Hlídám, co jím. Zdravá strava je základ nejen v těchto zvláštních dnech, ale všeobecně. Vyváženost, průmyslově nezpracované potraviny, vitamíny, mimochodem máme mít denně přísun alespoň 400 gramů ovoce a zeleniny. A šáhněme si do svědomí, kdo to dodrží? A také jsem trochu omezila alkohol, připadá mi, že mi to v současné situaci nějak blbne hlavu, takže jsem ubrala.
• Spánek. Spát a odpočívat. Jsem pevně přesvědčena o tom, že tenhle varovný prst byl zdvižen právě i z toho důvodu, že někteří lidé už vůbec nedokážou vypnout, jen tak být a nic nedělat, lelkovat.
• Film co pohladí a rozveselí duši. Žádné krváky, thrilery a jiné běsy.
• Fajn lidé kolem nás. Já vím, někdy je to těžké, zvláště máme-li v rodině a bezprostředním okolí notorické děsiče. Ale můžeme se obklopit lidmi z online prostoru, kteří s námi rezonují. Na tom není nic špatného, najít si na sítích někoho, s kým se ztotožňujeme a sledovat jeho životní styl. Mnoho těchto lidí natáčí velmi zajímavá videa, která jsou velmi poučná a motivující. Já osobně jich mám docela dost. Lidé, co je baví osobní rozvoj. Nebo ti, kteří milují Řecko. Jiní mě inspirují v oblasti online podnikání, účelného využívání sociálních sítí. U jiných zase sleduji vaření. Myslím, že každý si najde toho svého online kámoše.
• Být tady a teď! Naše nervozita, strach, obavy vychází právě z toho, že jsme buď v minulosti, nostalgicky se patláme v tom, co bylo a jaké to bylo úžasné apod., a nebo jsme v budoucnosti a tam vlastně nevíme, co nás čeká. Takže TADY A TEĎ! A na to úžasně pomáhá právě meditace nebo různá dechová cvičení.
• Těším se! Jo, já se prostě těším! Do Řecka. Já si ten pocit prostě nenechám vzít. Po noci přichází ráno, a to tak, že vždycky, takže i tohle pomine a vyrazím. A možná, že to, co jsem pomalu začala brát jako samozřejmost (sednout do letadla a šup tam) začnu opět vnímat jako dar. Budu k tomu přistupovat s větší pokorou a vděkem, protože už budu vědět své ….
• Plánuji online život více než kdy předtím. Například právě v této době mám svůj nový projekt – můj aktivní řecký předdůchod. Chci si dopřát předdůchod v zemi, kterou považuji za svůj druhý domov, ale hodlám také něco dělat. A budu k tomu potřebovat pouze noťas nebo telefon a internet.
• Čtu. Ale já jsem čtenář asi od narození, takže čtu stále a pořád. Ale v poslední době je to spíše četba na téma osobního rozvoje a nových forem podnikání apod.
• Útulno si doma dělám. Svíčky, éterické oleje, difuzér jede denně.

Tuhle nádhernou solnou krasavici jsem dotáhla domů před pár dny. A to dotáhla doslova a do písmene. Váží asi tunu 🙂 Ale vydává úžasné narudlé světlo, které evokuje západ slunce.

Takže podrženo, sečteno. Neklesám na mysli, snažím se být v klidu a to samé doporučuji všem okolo mě. Někdy se to setká s úspěchem, někdy ne. Ale tak to prostě je. Pokud mé názory s někým nerezonují, OK, nenutím. A jdu dál…

Držme si pěsti, já vám je držím.

Uvidíme, do jakého nového kabátu se svět obleče.

Pokud s vámi něco rezonuje a zajímaly by vás podrobnosti, klidně mi napište a nebo mi napište prostě jen tak, že si chcete s někým online poklábosit.

S láskou