Devátý měsíc v Řecku – podruhé

Jdu tmou ke garáži. Vleču kufr.  Nesnáším noční lety. Ani ty nad ránem.  S povinnými 2 hodinami před odletem na letišti je to pěkný vopruz. Vždycky řeším, jestli si mám jít lehnout nebo se překonat a koukat na film a čekat…

Tentokráte jsem si řekla, že si dopřeju to, na co je tělo zvyklé. Takže zamknout kufr a šup do postele. Budíka na půl druhou ranní – šmarjá to je teda dílo!  A po druhé vyrážím směr Praha. Má to výhodu, jsem na dálnici takřka sama.  A musím říct, že je to mnohem lepší než když jsem se nutila VYDRŽET a nešla spát.

Na letišti je to také na pohodu, nestačím se divit.  Pusto, prázdno. To se nedá srovnat s tím blázincem, který jsem zažila před 14 dny při odletu do Soluně. No ale to bylo pravé poledne.

Tak si ten letištní klid užiju. Letím do Řecka, tenhle měsíc již podruhé… PROSTĚ NÁDHERA!

Většinu devátého měsíce tohoto roku, tedy září, strávím v Řecku. Mám září  u moře moc ráda a tak si moje řecká úchylka doslova rochní!

Lefkáda

Že to tentokráte bude na Lefkádu jsem zmínila již v prvním článku. Takže kolem deváté hodiny řeckého času, po dvouhodinovém letu přistáváme. Preveza – Aktio je opravdu malé letiště, takže si pěkně po svých dojdete  z letadla do letištní haly.  Tady se nemůžete seknout, kde vám vyjedou zavazadla, protože pás je tady jen jeden. Ale to jste pořád ještě na pevnině! Teprve až když přejedete přes zvedací most ocitáte se na ostrově Lefkáda.

A pak se já ocitám v hotelu s absolutně neskutečnou zahradou!  Kvetoucí kytky, okrasné trávy, kapradí v klasických řeckých nádobách, vzrostlý olivovník, palmy … něco neskutečného!

Znáte například večerní kytku? Zcela nenápadné tyčinky se večer otevíraji a vytvářejí malé kvítky, které vás uzemní omamnou vůní, velmi se podobající jasmínu.

No a tady my všichni z řeckého ostrova uprostřed západočeské metropole strávíme týden. Aby prý ta cesta na Krétu byla tentokráte trochu jiná.  A že tedy byla!! Byl to prostě super nápad!

Ale k věci!  Apartments hotel Philippos se nachází v letovisku Episkopos Beach – Nikiana. Je hned u silnice, ale všechny domky, které ho tvoří, jsou schované za plejádou různých rostlin, stromů a květin, takže vám silnice pod okny zase až tak nevadí.

Ostrov Lefkáda je tak trochu ostrov neostrov. S pevninskou částí Řecka je propojen umělou hrází a zvedacím mostem.  Název ostrova je z řeckého lefkos, což znamená bílý a jsou tím myšlené bílé skály na jihu ostrova. Ostrov je to nevelký a patří do souostroví Jónských ostrovů.

V půlce září již ostrov  lehce podzimně podřimoval. Některé  taverny již zavřené, minimum turistů, na širokých písečných plážích poleháváte sami. I pláže dělají čest názvu ostrova – jsou široké s bílým pískem široko daleko.  Jen po moři se neúnavně sem a tam prohánějí lodě, plachetnice a jiná plavidla. Na Lefkádě totiž máte pocit, že každý Lefkáďan dostává při narození plachetnici. V každé zatáčce na vás vyjukne větší či menší přístav.

A protože na pevninu je to coby kamenem dohodil, zrodil se PLÁN! A ve finále se mi splnilo další přání.  Jste napjatí, co to bylo? Tak já to prásknu…

Kláštery Meteora

Skály Meteora jsou jedinečnou záležitostí v řecké oblasti Thessalie, jakou nenajdeme nikde jinde na světě. Jsou zde středověké kláštery s úžasnými uměleckými památkami. Bizarní tvary skal z hrubozrnného třetihorního slepence vznikly před mnoha miliony let působením vody ustupujícího moře. Erozní procesy odplavily měkčí vrstvy horniny a zůstaly pouze odolnější části, které utvářely špičaté skalní věže.

V 11. století sem přišli první mniši  a poustevníci a usadili se v jeskyních na takřka nepřístupných vrcholcích skal. Ve 14. století došlo k založení prvního kláštera a pak jich postupně vzniklo ještě asi 23. Většina jich byla přístupná po žebřících nebo s použitím rumpálu. Vzpomínáte na film Ukradli torzo Jupitera? Tak přesně o těchto klášterech je řeč.

Od počátku 16. století bohužel dochází k postupnému rušení klášterů a v současné době je jich asi 6.

Jmenují se klášter Agia Triada, Agios Nikolaos Anapafsas, klášter Agios Stefanos, klášter Megalo Meteoro, klášter Roussanou a klášter Varlaam. Budovy se  postupně rekonstruují a obnovuje se i duchovní život.

Své jméno kláštery získaly z řeckého  meteora monastiria, což můžeme přeložit jako  kláštery vznášející se ve vzduchu. A ony tak opravdu vypadají!

Když se po silnici blížíte k městu Kalambaka, které můžete zvolit jako výchozí bod celého výletu, mohutné skalní masivy před vámi vám vyrazí dech. Brada vám spadne a hlavu si můžete vykroutit nad tou úžasnou podívanou.

A zíráte a zíráte, pohled vám klouže z jedné skály na druhou a hlava vám nebere, jak proboha tenkrát mohli něco takového postavit.  A když se rozhlédnete kolem, vidíte známky obyčejného života. Zeleninová zahrádka, opečovaná vinná réva.  A pak se zakloníte ještě víc a uvidíte koš na laně a pod ním je značka zákazu parkování. To asi když mniši spouští koš, aby doplnili zásoby….

Kláštery Meteora sedící na skalních jehlách, jsou světovým unikátem, který vám svými dechberoucími výhledy zajistí neuvěřitelný zážitek, na který fakt nikdy nezapomenete.  A tak kdykoliv někde vidím video nebo tolik typické obrázky těchto neskutečných klášterů, moje mysl se tam vrátí zpátky a já si říkám – jo, tam jsem byla, tam jsem stála…

Ano, dlouho jsem si přála Meteory vidět …. a ono se mi to splnilo. Kdo si počká, ten se dočká, tak nějak se to říká, že? A já jsem se dočkala… Ale mimochodem – vidět Meteory bylo přání nás všech  z řeckého ostrova v Čechách, takže tentokráte  jásaly blahem dušičky hned tři 🙂

Kroutící se silnicí dojíždíme  do městečka Kastraki…. nějaký ten suvenýr a jede se zpět. Ještě po cestě zastávka v úžasné taverně na pozdní oběd.

Mohlo by se zdát, že na jeden den je toho docela dost. Ale opak je pravdou. Den ještě není u konce a tak ještě něco na závěr…

Parga

Toto malebné městečko najdeme na západním pobřeží Řecka. Stalo se nejvyhledávanějším letoviskem v této oblasti díky skvělé atmosféře a krásným písečným plážím a příjemnému podnebí.

Domy jsou seskupeny ve tvaru amfiteátru kolem zálivu, u něhož je u pobřeží několik malých ostrůvků porostlých stromy. Na vysokém mysu nad Pargou se tyčí areál hradu z 16. století. Domy Starého Města se táhnou od něj dolů do přístavu a vytvářejí úžasnou kulisu pobřežního života. Taverny, kafenia, cukrárny, bary, podniky všeho druhu se tady tlačí jeden na druhém a lákají turisty všech národností k usednutí  k výborné kávě s ještě výbornějším dezertem nebo  sklence vína. Stačí si jen šikovně sednout a k tomu všemu máte jako bonus úžasný výhled na přístav.

Úzké uličky města jsou plně obchodů s klasickými řeckými suvenýry a když vás z toho nakupování rozbolí nohy, nevadí! I zde můžete usednout a načerpat síly u talíře plného řeckých dobrot.

Někteří toto město označují za nejkrásnější město Řecka. Možná, nevím …. ale rozhodně je velmi malebné a stojí za návštěvu.

Uf, to byl teda den! Člověk je z toho celej uondanej, ale tak nějak fajn uondanej. V hlavě se to sice všechno mele, ale to chce čas. Je třeba, aby si zážitky „sedly“.

A to pořád ještě není všechno…

Ale aby vás z těch mých splněných přání nekleplo, nechám vás vydechnout a prozradím vám to v příštím článku.

Tak se těšte 🙂