Léto je konečně za dveřmi (snad) a trochu pozměníme jídelníček (také snad). Vydatná jídla tak nějak automaticky začneme nahrazovat odlehčenými variantami a také saláty. A na salát prostě patří oliváč! Ale nejen na něj. Často se setkávám s otázkami, jaký olej by se měl použít na salát, jaký na teplou kuchyni, jaký je mezi nimi rozdíl? A tak mě napadlo, podělit se o pár postřehů o olivovém oleji.
Olivový olej vstoupil do mého života před mnoha a mnoha lety spolu s jedním pánem, který nás zásoboval velkými kanystry pokaždé, když se u nás doma zjevil. Jeho počínání jsem pochopila až poté, co jsem navštívila jeho rodnou hroudu, kde se zrodila moje řecká úchylka, a koukala jsem jako blázen, v jak hojném množství si takřka každé jídlo tímto zázrakem zalévají. Kolem Středozemního moře to tak prostě vždy bylo a je, a pokud budou olivovníky růst, bude. Díky tomu totiž lidé ve Středomoří žijí mnohem déle než ostatní Evropané a je to hlavně kvůli jejich schopnosti „umět žít a jíst“. A tento jev je mnohem více patrný na ostrovech nežli ve velkoměstech. Což je pochopitelné – na ostrovech plyne život pomaleji a klidněji nežli například v obrovských Athénách.
Většina z nás má užití oleje spojené s kuchyní. Ale toto není jediné využití. Posezení ve světle olejové lampy nebo několik kapek oliváče rozetřeného do kožichu vašich psích miláčků, postřik pokojových květin roztokem vody a oleje a co potom úžasná olivová kosmetika! Ne nadarmo tomuto elixíru zdraví říkal Homér „tekuté zlato“.
Ale co je důležité? Každá oliva vyprodukuje medicínku 🙂 , která dokáže bojovat s tělním tukem, snižovat krevní tlak, chránit před chorobami oběhové soustavy, protože obsahuje antioxidanty podobné těm v červeném víně. Ti zdatnější (i já) dokáží spolknout lžičku/lžíci oliváče denně. Jen si na to prostě vzpomenout 🙂 Do extrému šel můj otec, který si oliváčem poléval ovocné knedlíky a chtěl ho i na krupicovou kaši místo másla. Vyzkoušela jsem, ale konkrétně na tyto dvě taškařice asi ještě nejsem připravena 🙂
Budeme-li chtít oleje nějak rozdělit, nabízí se dělení na ochucené a neochucené. Základním ukazatelem je acidita, která se uvádí v procentech a může být dobrým měřítkem při nákupu oleje. Ukazuje na podíl volných mastných kyselin na celkovém objemu, zjednodušeně – čím nižší číslo, tím lépe.
Pro klasické vaření se asi poohlédnete po těch neochucených. Tam rozlišujeme extra virgin a virgin. Extra virgin (extra panenský) má aciditu do 0,8% a lze ho doporučit na studenou kuchyni. Tím samozřejmě nechci říct, abyste si na něm neudělali steak….. proč ne! Člověk by na sobě neměl šetřit!
Na teplou kuchyni vám stačí panenský olej, jehož acidita by neměla přesáhnout 2%. Přiznávám, že bramboráky na něm nesmažím, ale jinak ho používám docela hojně.
A pak tu máme kategorii ochucených olejů – například s česnekem, bylinkami, s chilli papričkami pro milovníky pálivého, s citronem (to je můj současný horký favorit), který si leju nejen na saláty, ale i na ryby, na klasický smažený řízek …..
Ale co člověk, to jiná chuť, takže co chutná mně, nemusí moje kamarádka, takže je na každém, aby si našel ten svůj oblibený.
Řekové na Krétě šli až tak daleko, že mysleli i na děti, pro které je někdy specifická chuť oliváče problém. Vyrobili pro ně dětský olej My firts extra virgin olive oil, který kromě jemné chuti má lehké pomerančové podtóny. Z dětských šatiček už jsem dávno vyrostla, ale s chutí si ho dávám také. Ta jemná chuť a jen tak slabounce zacítíte pomeranč – velká dobrota.
Zcela jsem zavřela dveře oleji z pokrutin. Je to přeci jen už zbytek z toho všeho a cena mi připadá neúnosně vysoká v poměru k tomu, co vám taková láhev nabízí.
Možná si pamatujete z minulosti rčení: „Kam chodí slunce, tam nechodí lékař“. Ale dá se také říct, že kde je olivový olej, tam také nemusí lékař.
Rozloučím se citátem:
Plinius