Když jsem se čtenářů před časem ptala, co jim při péči o blízké nejvíce chybí, pár věcí se neustále opakovalo. A já to mohu potvrdit, protože se již nějakou dobu starám o imobilní mámu, takže vím, o čem je řeč.

Každý den se objevují nějaké malé či větší výzvy a jsem si vědoma toho, že podobné věci řeší kolem péče v domácím prostředí mnohé z nás.

Tak se na to pojďme podívat, co nám neformálně pečujícím konkrétně chybí:

💫INFORMACE

Když nedostatek informací brzdí hned na startu

Pokud se začneme o někoho z rodiny, příbuzenstva starat, často nevíme dopředu, co to bude  obnášet. V začátcích bych bývala uvítala, aby mi někdo řekl, s čím mám počítat, co budu potřebovat, kde to mohu koupit, na co mám jako pečující nárok, na co má můj blízký nárok …. Tohle všechno jsem zjišťovala za pochodu.

Současná legislativa přišla s tím, že maminkám po porodu, bude chodit domů asistentka, která jim bude radit s prvními dny života miminka a bude to hradit zdravotní pojišťovna.  A já se ptám, jak se to liší od situace, kdy najednou doma máte rodiče po mrtvici  a tápete stejně jako novopečená maminka? Kdo poradí v tomhle případě?🤔

A kromě věcí do domácnosti rodiče jako je např. polohovací postel či jiné pomůcky jsou tady příspěvky na péči, pracovní aktivita pečujících, jejich soukromý život a mnoho jiného.

💫BLÍZKOST NĚKOHO, KDO CHÁPE, JAK SE CÍTÍME

Je dobré mít svoji „vrbu“

Ustarané, vyděšené a plné obav, co bude dál, stojíme doma nad postelí našeho rodiče a říkáme si:

Kéž by tady byl někdo, kdo mě trochu uklidní, překoná se mnou tu paniku, která nás právě sejmula.

Já tvrdím, že je fajn mít svoji vrbu. Vrbu, které se můžeme svěřit, která nesoudí, nehodnotí, podpoří, nemá plno „úžasných“ nápadů a když je to osoba, která má podobný příběh nebo zkušenost jako vy – značka ideál!! Věrte mi! A pokud není nikdo po ruce, je třeba se poohlédnout po někom zvenčí. Více si o tom můžete přečíst v článku o důležitosti komunity pečujících

💫PODPORA PRO PŘECHOD DO NOVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

Jak zvládnout přechod do nové role pečujícího

Ano, najednou prostě neletíme ráno do kanceláře, ale naše práce na nás čeká doma u našeho blízkého.  Je třeba si uvědomit, že struktura našich dnů bude jiná, ale my si to nemusíme uvědomit,  a tak najednou zmateně tápeme. Trvá chvíli než pochopíme, že  místo excelovských tabulek budeme hodně zapínat pračku, dávkovat léky, objednávat na kontroly u lékaře  apod.

A najednou zjišťujeme, že naše pracovní doba se rozplizla do celého dne (někdy i noci) a jsme z toho zmatené jak včela v zimě. Že už to není klasická pracovní doba od do a poté padla. Zjistíme, že nám chybí prostor pro sebe, pro odpočinek, pro náš osobní život, pro naše zájmy.

V takové fázi je dobré na sebe netlačit a připustit, že struktura našich dnů, týdnů a mnohdy i roků teď bude nějaký čas jiná. Je to prostě jen životní fáze. A s laskavostí k sobě samé k tomu přistoupit v klidu a bez tlaku a nepovažovat za velkou osobní slabost, že se nedokážeme „přepnout“ ze dne na den.

Z toho důvodu také vznikl návod Přechod do nové životní etapy, který je jedním z bonusů k emailovému kurzu Není to snadné, ale zvládnete to: 5 kroků k péči o stárnoucího rodiče. Najdete ho tady.

Nedávno jsem někde narazila na knihu, která připravuje na životní přechod, kdy odcházíme do důchodu. Ale něco pro přechod do role pečujících jsem nenašla.

💫UZNÁNÍ

Uznání práce pečujících, kteří jsou tak trochu neviditelnými hrdiny bez potlesku

Naši blízcí jsou dost často nastaveni na to, že je to absolutní samozřejmost překopat svůj život úplně od základu a starat se o ně. Ve společnosti stále přetrvává  názor, že je povinnost dítěte se ve stáří postarat o svého rodiče. O tom bych možná diskutovala a samozřejmě záleží na mnoha okolnostech– je to příběh od příběhu.

Ale jak se tak někdy uvádí, neformálně pečující je takový neviditelný hrdina a ano, je to tak. A ta odměna je za to také trochu „neviditelná“, takže pokud je člověk trochu nastavený na to, že pracuje, maká, má výsledky a za to by měla samozřejmě přijít adekvátní odměna, může být z celého systému hodně frustrovaný. Protože maká, mnohdy s nejistým výsledkem  a odměna tomu neodpovídá.  

Ať už se staráte o svého blízkého krátce nebo už několik let, pravděpodobně jste se setkali s tím vším, co popisuji. Je důležité vědět, že na této cestě nejste sami.

Péče o blízkého člověka je náročná životní etapa, která přináší mnoho výzev, ale také příležitostí k osobnímu růstu. Někdy je těžké požádat o pomoc nebo přiznat, že něco nezvládáme, ale právě sdílení zkušeností s ostatními pečujícími může přinést nejen praktické rady, ale i tolik potřebnou emocionální podporu.

Pokud byste rádi získali více informací nebo podporu při péči o vašeho blízkého, přihlaste se k mému newsletteru nebo zvažte osobní konzultaci, kde můžeme probrat vaši konkrétní situaci a najít instantní řešení přímo pro vás.

Pamatujte, že péče o druhé začíná péčí o sebe. Nebojte se požádat o pomoc – je to známka síly, ne slabosti.

Chcete-li dostávat pravidelné tipy a podporu pro pečující přímo do vašeho emailu? Bez obav z nějakého závazku a s možností se kdykoliv na jedno kliknutí odhlásit ➡️ Pak stačí kliknout na tento odkaz.

Pokud znáte další ženy, které pečují o své rodiče nebo je to teprve čeká, můžete je nasměrovat na mů web,  kde najdou průvodce, jak zvládnout začátky péče.