Jak pracovat s energií, když máte naloženo s pečováním

Dnes je svátek. Pečovatelky nepřijdou a já vím, že se musím přepnout do jiného módu. Do módu, ve kterém úplně jiným způsobem pracuji se svojí energií. Protože pokud to neudělám, jsem během pár hodin úplně vyřízená a večer už budu padat na hubu. Budu vzteklá a naštvaná na celou situaci a bude tohle k něčemu? Fakt ne!

Takže žádné uklízení, sekačka také nevyjede a soustředím se pouze na nejnutnější úkony – tj. věcí kolem péče o mámu, strava, klid, odpočinek a všechno to, co mi dělá dobře.

A není to lenost! I když v minulosti jsem tak na sebe pohlížela. Hlavou mi jelo, že jsem fakt nemožná, jsem málo výkonná. Měla bych jít na procházku, jet na výlet, vždyť se to dá naplánovat, rozplánovat (třeba na minutu) abych stíhala obojí – výlet i péči. Zkusila jsem to a bylo to úplně na prd!

Takže ne, není to lenost, ale je to prostě nový způsob myšlení, plánování a práce se svojí energií, ke kterému mě donutilo pečování.

Možná jste na tom podobně. Celý život jsem fungovala podle jednoho modelu – přes týden práce, takže k večeru nebo večer už moc prostoru nezbývalo, za to o víkendu jsem si naplánovala milión aktivit, kdy mimochodem v neděli přicházela frustrace, že jsem z toho stihla asi jen tak polovinu. A najednou mi pečování o mámu na full time ten model úplně přepsalo. Víkendy a svátky jsou nejnáročnější dny, kdy je všechno jen na mně. A když jsem jela dál podle starého vzorce, nestačila jsem se divit, proč v brzkém odpoledni mám dost a jediné, co se mi chce, je lehnout si na gauč s knížkou.

Není to ani moje ani vaše chyba, pokud cítíte něco podobného, ale je to jen špatný model plánování, který se dá změnit. Prostě jsem zapomněla přepnout na jiný režim, když se přepnul celý můj život.

Péče o blízkou osobu zásadně přepisuje všechno to, co doposud fungovalo, bylo normální a běžné, mělo svůj rytmus a systém. S tím je konec a je dobré si to včas uvědomit, nebránit se tomu a zapracovat na změně. V opačném případě se velmi brzy začnete cítit „pod psa“.

Každý člověk to má jinak, zatímco jeden se dobíjí svižným poklusem v přírodě, druhému dělá dobře poklidné čtení knihy v křesle u krbu. A je to tak absolutně v pořádku, jen je dobré si uvědomit, co je to VAŠE, co vás dobíjí.

Například já jsem člověk, který se dobíjí v klidu, tichu, u svíčky či ohně a také potřebuje mít jasnou vizi či plán, kam směřuje. Pokud to nemám – podléhám neklidu, úzkosti a necítím se úplně v pohodě. Proto je tak důležité vědět, co zrovna pro vás je ten dobíječ. A to nejen pro náročné období, že se staráte a pomáháte někomu blízkému. Dobíjet musíme neustále, jinak nás to doběhne. Autobaterie se také dobíjí neustále a ne jen když auto „vi“, že má před sebou dalekou cestu.

Je dobré si uvědomit, co nám tu energii vlastně krade. Mnohdy jsou to věci, u kterých si vůbec nepřipouštíme, že je to náš energetický zloděj.

💫Tady pár energetických požíračů:

• Sledování sítí. Já vím, je fajn vědět, co je nového u kámošky nebo u sousedky Máni, ale ruku na srdce. Dává nám to vždycky něco? Ale ne každé sjíždění sítí je zlo. Ale je důležité si uvědomit, kdy nás to dobíjí a kdy vysává a nastavit si hranice. Já na sebe prásknu, že miluju instagramové účty o bydlení. Je to pro mě neuvěřitelná inspirace, co si doma nebo na zahradě vylepšit. Je to jako kdybych si přinesla domů deset časopisů o bydlení. Občas vzdychám jako že och ach, tohle by mě nenapadlo použít. No to je boží, to zkusím… Zapomenu se u toho a klidně bych takhle mohla přijít o celé odpoledne… a to by byla škoda. S nastavením nějakého rozumného limitu se nejen pokochám, ale pak si najdu chvilku i na meditaci
• Hlídání různých skupin, jestli se tam náhodou něco neděje. Jasně, že děje. Pokud je skupina početná, vždycky někdo něco utrousí, ale většinou jsou to informace, které nám jsou – no víte k čemu – a vy pak jen kroutíte hlavou, proč to tam Hanča vůbec píše??
• Obecně neustálé hlídání telefonu, jestli někdo nevolal. Já sama jsem velkou část svého života prožila v době, kdy žádné mobily nebyly a pozor!! Neměli jsem doma ani klasický pevný telefon. Vzhledem k přetížené ústředně v našem městě jsme na zavedení pevné linky čekali 10 let. A více co? I tak jsem se dožila šedesátky. Takže klídek, vůbec nic se nestane, když ten mobil „zapomeneme“ v kabelce.
• Nepřetržitá „připravenost“ jestli někdo a nebo třeba ten, o koho se staráme, něco nepotřebuje. Velice snadno sklouzneme do módu – mám telefon stále u sebe, co kdyby máma/táta volali, co kdyby něco potřebovali! Dovolte si nebýt chvíli k dispozici. Ulevte svému nervovému systému, který je ve střehu a číhá 24/7 jestli nemá vystartovat a něco řešit. Jak dlouho si myslíte, že to vydrží?

Já už to dnes praktikuji tak, že když někam jedu autem, dávám si mobil na tichý režim bez vibrací. Myslím si, že telefonování při řízení trochu rozptyluje a tak nic nestojí za to, abych to někam napálila kvůli banalitě. Vedla mě k tomu zkušenost, že jsem slyšela v kabelce zvonit mobil a myslela jsem si, že je to něco důležitého. A víte co? Byla to jen naprosto zbytečná marketingová nabídka a já jsem se takřka přerazila za volantem.

Tohle všechno jsou energetické úniky, které se sčítají. Je třeba s tím počítat, zamyslet se, zda s tím nemohu něco udělat a tu energii si vracet, vracet, vracet.

V náročných dnech (pro mě to jsou svátky a víkendy bez pečovatelek) si udělejte seznam věcí a nakonec ho ještě trochu proškrtejte. Ponechat opravdu to nejdůležitější a naopak zařaďte to, co udělá dobře vám.

💫Takže pár drobných poznatků:

• Jednoduché jídlo, žádné komplikované několikachodové menu a dlouhé postávání u sporáku i když vás to baví. Mě taky, ale už to nedělám, naopak se snažím mít uvařeno dopředu na ty dny, o kterých vím, že budou náročnější. Ale zase na druhou stranu se neodbývejte, kvalitní vyživení je důležité i pro vás. Nikdy jsem nechápala, jak je možné „se zapomenout najíst“. Dokud mi péče o odcházejícího tátu tenhle zážitek nezprostředkovala. Tehdy jsem si v pozdním odpoledni uvědomila, že jsem se pro samou péči a starání zapomněla najíst…
• Zkuste vynechat alkohol. Na chvíli dobrý kámoš, ale ty propady, které pak následují, nejsou příjemné. Tím neříkám, že je nutné stát se abstinentem, ale i sklenku vína si raději dávám když vím, že před mnou není celý víkend s péčí o mámu.
• Žádná komplikovaná rozhodování. Někdy je péče tak vysilující a frustrující, že by vaše rozhodnutí mohlo být unáhlené. Nechte to prostě na jindy…
• Věci, které mohou počkat, odložit. Již zmiňovaná sekačka na trávu vyjede ve dny, kdy mám na péči pomoc. Pokud nejde o život … víte jak se to říká… A to překvápko, když zjistíme, že vynechané aktivity nezpůsobily konec světa a na druhou stranu nepadáme večer do postele takřka v bezvědomí.

Čím méně energie vydáte na komplikované věci, tím více vám jí zbyde na to, co opravdu nepočká.

Zajímavé je také to, jak jak my neformálně pečující máme tendenci zaplácnout „mezeru“ v systému. Vypadla pečovatelka? No jasně, nabídla jsem se, že to udělám já. Pokud vám pomáhá rodina nebo přátelé a někdo najednou nemůže – jasně, já to zvládnu. Nebo když si váš blízký trochu vyskakuje a zkouší, jestli byste nemohla ještě to či ono. A vy na to kývnete. Nedělejte to! Tohle záplatování mezer v systému z vlastní energie se vám nikdy nevrátí zpátky a vymstí se vám. Vědomě si chraňte svůj energetický sklad jako strategickou rezervu.

Je to tak trochu o respektování sama sebe, svého prostoru, o lásce k sobě. Já vím, v dnešní době tohle na nás skáče z každého rohu, ale něco na tom je. Když neopečujete sebe, nemáte šanci opečovat druhé, když nedobijete svoji baterku, jak s ní chcete dojet až do cílové rovinky? Problém je to, že vlastně nikdy nevíme, jestli to bude dlouhé jako cesta k moři a nebo jen do vedlejší vsi. Pro jistotu neplýtvejme, co když to bude cesta až na daleké písečné pláže!

Ani tomu, o koho se staráte, nijak neprospěje vynervená, vyšťavená pečující, která startuje při každé drobnosti, protože energeticky už roky jede ze zálohy.

Líbí se vám článek? Je v něm něco, co může pomoct i vám? Je v něm něco, kdy jste si řekly „AHA“. Pokud ano a chcete dostávat všechny mé články, nápady a sdílení z mé pečovatelské cesty, můžete se přihlásit k odběru. A u mě máte záruku, že mé postřehy nejsou z kurzů a knih, jsou odžité. Den po dni, takřka 12 let.

Ano, chci dostávat podobné články do své emailové schránky:

Pokud jste v článku poznaly svůj příběh a cítíte, že potřebujete pomoct najít svůj vlastní způsob, svoji cestu, jak se v pečování neztratit, jsem tu pro vás. V osobní konzultaci se můžeme podívat přímo na vaši situaci, probrat váš konkrétní příběh – co vás nejvíc vysává, kde jsou vaše mezery v systému a jak si nastavit péči tak, aby vydržela dlouhodobě. Odkaz na konzultaci najdete ZDE.

A pokud teprve stojíte na začátku cesty péče o blízkého a chcete vědět, na co se připravit, stáhněte si zdarma průvodce, který jsem pro vás připravila. Najdete ho ZDE.

Foto: ilustrační