Z deníku mého psího kolegy – kapitola 3 – proč jsem nechodil do práce

Ano, je to pravda, nechodil jsem do práce. Takřka jeden a půl týdne jsem tam nebyl. A víte proč? No tak já vám to teda řeknu…teda štěknu.  Přišla na mě nemoc. A ne ledajaká! Dokonce jsem musel na operaci. Moc se mi to nehodilo, za pár dní to valím na ten pravý ostrov za krétskýma kámošema, ale co se dalo dělat. Zdraví je zdraví!

Přihodilo se mi to o Velikonocích. Pěkně si tak běhám po lese, skáču si tam jako ďas….. No a k večeru mě začala bolet zádíčka. Říkal jsem si, že to zaspím, večerní venčení mě už moc nebralo. Bylo to pořád horší a horší a tak jsem to musel štěknout páníčkovi.

A pak už to svištělo pěkně rychle. Jeden doktor přes zvířátka, potom další a ten si mě tam nechal, že prý mi udělají druhý den nějaké vyšetření. Tak páníčkové jeli domů beze mě. A druhý  den jsem musel na operaci, protože se mi něco přihodilo s tou…. no jak to říkali?? Teď si nemůžu vzpomenout, jóó už vím, ploténka prý se mi vydala někam, kam neměla. No to od ní nebylo moc hezké, že jo?  Nicméně mě pěkně uspali a nějak si to tam s ní vyříkali a trochu jí pomohli zpět na správné místo.

Pak jsem pořád spal a spal a spal. A když už jsem toho spaní měl plný zuby, tak zase začali zkoumat, jak jsou na tom moje zadní nožky. Oni mě totiž potvůrky zatím moc neposlouchaj. Ale já si to s nima taky vyřídím. A tak ke mně začala chodit taková hodná teta a začala se mnou cvičit.  Teda že by mě to fitko nějak bralo, to nemohu štěknout, ale ta teta byla nekompromisní, že musím!!

No ale největší hrůza přišla, když mě dali do bazénku. Já jsem si myslel, že už to všichni pochopili, že voda není nic pro mě. Ale jak vidno, někteří ještě nevěděli a klidně po mě chtěli cvičení ve vodě. No fuj, taky jsem si tam trochu loknul a pak mi z toho bylo pěkně šoufl.

Naštěstí mě druhý den vzali domů a já jsem se radoval, že s tím fitkem je konec. Ale ono ne!! Musím pořád cvičit a cvičit! Takže po návratu na mě čekala určitá úskalí:

  • Musím bydlet v letním kanclu, přestože počasí nic moc a já bych nejradši byl v teploučkém zimním, ale prý nesmím skákat.
Čenda v letní kanceláři

Ještě že je tam se mnou můj milovaný oslík!

 

  • A tohle je další věc, kterou musím pravidelně provozovat. Že by mě to bavilo nemohu štěknout. Ale prý je to nutné! Ale někdy se u toho fakt děsně nudím, nebaví mě to, ale myslíte si, že mi dají pokoj? Nedají! Klidně mě kvůli tomu i probudí a vytáhnou z kanclu.

Čendovo cvičení

Prý mám mít pár týdnů klídek. Nikde nepobíhat, ležet. No a to si jako myslíte, že se mi chce. Že mě to baví?? Ale na druhou stranu je fakt, že mi návštěvy nosí různé hračky, chodí se se mnou pomuchlovat, ptají se, jak  mi je …. asi se jim po mě stejskalo. I teta Vášeň mě pustila na blog, abych vám to mohl všechno povyprávět. No to je toho,  vy toho naděláte, vždyť už jsem zpátky, ne!!

Tak takhle se to mělo se mnou. Jistě chápete, že s tímhle jsem fakt nemohl do práce. Teď teda cvičím a cvičím a připravuji se na tu cestu k moříčku. Myslím, že až svým kámošům na Krétě řeknu, co se mi stalo, budou koukat. Tohle jaro jsem hvězdou ostrova já. Snad mě tam nechaj trochu v klidu a nebudu muset pořád dělat dřepy. Snad …

Váš Čenda

Projektový manažér firmy triaelia a kámoš Řecké vášně

Dovětek Řecké vášně: Milý Čendo, doufáš marně. Naopak tě čeká teplý písek a slaná voda a moře cvičení a rehabilitace. Na krétských plážích to totiž půjde nejlépe a také na tebe budou  mít všichni moře času 😉

 

 

Pavla

Miluji Řecko, moře, řeckou hudbu, kuchyni. Mojí vášní je obklopit se vším tím řeckým v každodenním životě. Můj příběh si přečtěte zde>> Z této lásky vznikl Ebook zdarma Řecké postřehy českýma očima K dispozici ke stažení zde>> a Ebook zdarma o ostrově Kos Možno stáhnout zde >>

Komentáře