Můj krétský deník – část třetí …. a poslední

Jedeme do finále, v mém deníku  zbývá už jen pár popsaných stránek.

Den 6. – čtvrtek

Člověk má sny. Nebo by je alespoň měl mít. Některé jsou uskutečnitelné v podstatě zítra či pozítří, některé ve svých srdcích nosíme dlouho a dlouho a ono pořád nic. Takhle já si nosím v hlavě myšlenku, že se určitě musím dostat na Santorini.

Celkem profláknutý ostrov, řeknete si. Kýč, je to drahé, je tam strašná spousta lidí, protože všichni chtějí být alespoň na chvíli součástí té  modrobílé pohádky a procházet se uličkami opilí romantikou. Mačkat se v davu a sledovat s miliony jiných turistů z celého světa západ slunce.

Takže když světlo světa spatřila zmíňka o výletu na ostrov, mé radary začaly makat naplno. Navštívili jsme  v Kavrosu několik cestovních agentur,  v podstatě všechny tento výlet zprostředkovávají, za různou cenu a s různým servisem. Bylo možné vybírat mezi dvěma variantami: jednodenní výlet rychlolodí a nebo dvoudenní výlet s možností noclehu na ostrově.

Názory se různily. Jeden den se všichni nadšeně hlásili k nápadu s noclehem, druhý den se nám mnohem lepší zdála varianta klasického jednodenního výletu. Ta posléze také zvítězila ve výběrovém řízení 🙂 a my vybaveni instrukcemi, lístkem, prospektem vyrazily vstříc dobrodružství.

Vstávala jsem za tmy. Ve 4:30!  Abychom potmě, osaměle v opuštěném spícím Kavrosu netrpělivě vyhlíželi autobus, který nás měl odvézt do Heraklionu do přístavu. Panovala lehká nervozita, protože spolu s pokyny, že si máme vzít raději teplejší oblečení na loď, raději jídlo s sebou, protože ceny nejsou na ostrově zrovna přívětivé, my ženy, že máme doma zanechat boty na podpatku, jsme dostali i telefonní číslo kam volat, pokud autobus nepřijede včas.

Ale on nakonec přijel. Také nás naložil a jeli jsme poměrně dlouho, protože se nabírali ostatní romantiky chtíví turisti v různých letoviscích. Když jsme konečně dorazili do přístavu, bylo všude hodně lidí a všechno vypadalo tak nějak divně.

Do autobusu přišla  řecká úřednice, aby nám sdělila, že stávka,která měla skončit den předtím, bohužel asi neskončila. Zaměstnanci do práce nepřišli a tak nám asi tak za 10 minut přijde říct, co bude. Tedy jestli něco bude??

….. a ono pak nic nebylo!

Když přišla podruhé, řekla nám, že se omlouvá, ale lodě nevyplují a ať se tedy vrátíme do hotelu.

Na okamžik jsem si myslela, že se mi to snad jenom zdá. Ale ne, nezdálo.  Autobus se obrátil a vydal se na cestu zpět.

Santorini kancelář v přístavu za mříží

Cosmote v přístavu Heraklion

Chvíli mi to bylo dost líto, byla  jsem opravdu už hodně blízko u splnění  svého dlouholetého snu. Ale nakonec jsem si řekla, že se tím nenechám otrávit. Asi to tak mělo být a já věřím na svoji intuici, která říkala, že pokud mám tento ostrov někdy spatřit, určitě se to stane!  Řecká úchylka, tak zní moje diagnóza, a  je prý nevyléčitelná, takže jsem přesvědčena, že se opravdu ještě naskytne příležitost.

Po návratu do Kavrosu jsem se jeli spolu s naší kamarádkou Pavlou a naší domácí Martinou trochu odreagovat k jezeru Kournas, které je nedaleko. Je to největší sladkovodní jezero na Krétě, které je obklopené horami, měří něco kolem kilometru a hluboké je několik desítek metrů. Jak už to tak v Řecku bývá, najdete zde taverny, obchůdky se suvenýry,  šlapadla a různé jiné veselosti, které vám zpříjemní pobyt u jezera a koupání v něm.

Den jsme pak zakončili v taverně Gregoris 🙂 A byl mořský vokoun, galaktobureko, protože i narozeniny slavící účastníci zájezdu se zde našli  😉 a červené víno (drobná změna v pitném režimu, všimli jste si??) Oslavenkyně totiž není z klubu retsinových nadšenců 🙂

Mořský vokoun

Galaktobureko

Den 7. – pátek

A dnes se jede do Rethymna!

Rethymno je přístav ležící na severu ostrova a  asi 80 kilometrů  západně od Heraklionu. Jde o třetí nejlidnatější město Kréty. Najdete zde kromě mnoha jiných zajímavostí benátskou citadellu Fortezza – v dnešní době hlavní dominantu města Rethymna.  Stavba pevnosti byla zahájena 13. září 1573 a měla sloužit k ochraně obyvatelstva.  Najdete zde muniční sklady, nemocnice, katedrálu, nádrže na dešťovou vodu. Hradby pevnosti jsou 30 metrů  nad mořem, takže si dovedete představit ten nádherný výhled na město.  V části pevnosti se konají různé festivaly.

Fortezza Rethymno_1

Fortezza Rethymno_2

Mám tohle město moc ráda. Nebyla jsem tady poprvé a doufám, že také ne naposledy. Romantika starého města  mě vždycky pohltí a ještě dlouho po návratu jen tak cvičně brouzdám po internetu a představuji si, jaké by to bylo bydlet blízko přístavu v jednom z těch úžasných starých domů.

Když do města přijedete autobusem, vystoupíte kousek od nábřeží a vydáte se při moři příjemnou procházkou pod pevností směrem ke starému městu.

Úžasné taverny, romantická zákoutí, oprýskaná omítka starých domů, úzké uličky, obchůdky přetékající vším možným  i nemožným, co by mohlo potěšit turistovo oko.

Rethymno koláž_1

Rethymno koláž_2

Rethymno koláž_3

Je jedno, zda usednete a osvěžíte se ledovým frapíčkem nebo si pochutnáte na zmrzlině a nebo si vyberete v přístavní taverně něco z toho, co dnes nabídlo moře, a nebo si jen tak sednete a budete do sebe nasávat tu úžasnou atmosféru a jen tak lelkovat.

Pokud si nevyberete žádný suvenýr, zkuste si vzpomínku na tohle krásné město uchovat třeba tím, že si v zapadlé uličce objednáte místní sladkou pochoutku – loukoumades.  Jsou to kuličky, které se smaží či spíše  by se dalo říct, že fritují v oleji, a pak se hojně zalijí medem, zasypou ořechy ….a garantuji vám, že na tenhle suvenýr nezapomenete 😉

Loukoumades koláž

Večer byla trochu porušena tradice, ale opravdu jen trochu. Grilovalo se u nás na zahradě. Ale byla Retsina  🙂 takže je vše v pořádku 😉

Grilování

Den 8. – sobota

Všechny okamžiky, které jsou úžasné, utíkají neskutečným tempem. Snažíme se je zastavit, přibrzdit. Všechno marné!  Z mého pobytu na ostrově zbývá opravdu už jen málo. A tak si chci užít moře. Plnými doušky, do zásoby, chci si tu přímořskou atmosféru nabrat do všech tašek, které tu mám, abych pak v zimě mohla vyndavat kousek po kousku.  Ale nakonec všechno zůstane v mé hlavě a hlavně v srdci. Elafonisi, Preveli, úžasné jídlo, zážitky, úžasná společnost.

NAŠI MILÍ DELEGÁTI, o kterých jste slyšeli již prvním díle, se o nás krásně starali. Když mělo na severu pršet, vymysleli výlet na jih ostrova, abychom dešti unikli. Když jsme přijeli rozhození z nevydařeného výletu na Santorini zahlásili:

No ne každý si zajede takhle ráno do Heraklionu na otočku … a ještě v dešti !!

A naložili nás do auta a vyvezli k jezeru.

Když trávíte čas s lidmi,  kteří milují to co vy, jakoby to všechno bylo tak nějak na druhou.  Někdy nám život prostě nadělí nadhodnotu, protože ví, že máte za sebou něco náročného a že si zasloužíte pohlazení. Je třeba si vážit všech fajn lidí, které v životě máme a nebo nám do něj vstoupí. Protože to je v této divné době, ve které žijeme,  bonus k nezaplacení!!

A TAK BYLY ZÁŽITKY A POCITY ZABALENY DO ZAVAZADLA JMÉNEM SRDCE A PŘIPRAVENY K ODJEZDU.

V sobotu se již nic  mimořádného v mém ostrovním životě nepřihodilo. Den a pobyt na ostrově jsme zakončili v taverně Gregoris, jak jinak! Byly papoutsakia, to jsou plněné  a zapečené lilky. No a také Retsina, přece na závěr nezměním svůj styl, že?

Plněné lilky

Den 9. – neděle

A to je všechno. Mohu zaklapnout deník a jít balit, už v něm nic není. V každé pohádce jednou zazvoní zvonec a pohádce je konec. U mě ten zvonec vypadá jako zpáteční letenka.

Nemám ráda loučení a loučení s Řeckem je vždycky trága. Takže to vezmu i zde trochu hopem.

Zabalit, opustit dům a přesun  na letiště.

Dramia dům koláž

A pak se letadlo  vzneslo a nabralo směr na Prahu. Správný směr, ale ne z mého pohledu.  Po přečtení toho všeho je vám asi jasné, proč nebyl správný.

Loučím se s tebou, Kréto, děkuji za krásné chvíle a zážitky, ale protože moje láska ke všemu řeckému  je nekonečná, vím, že se zase brzy shledáme…..

PS: něco se rýsuje, ale zatím neprozradím, co to bude. Abych to nezakřikla…. 😉 Do té doby můžete kouknout na můj e-book zdarma o tom, jak vlastně vznikla moje řecká úchylka 🙂 a nebo e-book zdarma o návštěvě ostrova, kam jsem teda opravdu moc nechtěla jet.

 

 

Pavla

Miluji Řecko, moře, řeckou hudbu, kuchyni. Mojí vášní je obklopit se vším tím řeckým v každodenním životě. Můj příběh si přečtěte zde>> Z této lásky vznikl Ebook zdarma Řecké postřehy českýma očima K dispozici ke stažení zde>> a Ebook zdarma o ostrově Kos Možno stáhnout zde >>

Komentáře